Besídka odchovanců zvláštní školy IV - Kersko 2010
Na místo besídky jsme vyrazili s dostatečným předstihem. Zaparkovali jsme XMka venku a sami šli provést bojový průzkum a obsazení strategických míst v garáži.Čas od času se objevilo nějaké to XMko na příjezdovém blátodromu. Jen jedno z nich se plížilo zvláště opatrně, bázlivě vystrkovalo čumáček z děr a pomalinku se blížilo k bráně. Důvod pomalé jízdy jsme zjistili vzápětí.
Blátodrom vedl lesem a cestou si XMko chytlo Taaaakhleee eeeeeelkeeeeeee klíště. A bylo už taky pěkně nacucaný. Z hygienických důvodů jsme XMko izolovali na kraji kempu a jali se odstraňovat klíště. Po chvíli diskuzí jestli kroutit řidičem po směru nebo doproti jsme se shodli na kroucení klíštětem na obě strany naráz.
Po chvíli hekání se podařilo klíště z XMka vykroutit a odstavit jej stranou do karantény. Protože na způsobu likvidace savce jsme se nedohodli, odložili jsme to na později a vydali se zpět do lůna garáže.
Garáž se začala postupně plnit mechaniky a posádkami. I letec Šíma von Olomouc dorazil. Tentokráte i s vystrčeným podvozkem. Ladně zakroužil na parkovišti a přistál mezi stromky. Vozítko nechal na parkovišti a sám zaroloval do hangáru v garáži. Hned jak se usadil, kde se vzal, ťu se všal, stál vedle něj Číňan jak vyšitej. Jak ho diagnostika viděl, leknutím se mu protáhly panenky tak, že vypadal jak sám Velký MAO. Jak viděl Číňánek spřízněné oko, hned cpal Diagnostikovi polévku... Polívšíškaaa, paňe, dobbrá, moč moč.
Diagnostik koukal jak péro z gauče ... ale žrádlo přemohlo obavy ... přecejen cesta byla dlouhá... dvakrát se olízl a .... začal hledat nádobíčko. Číňánek se nenechal zaskočit a hned vytasil z rukávu ...hůlky. V ten okamžik se diagnostikovi protáhly panenky zpět do evropských parametrů a péro z gauče slavilo comeback. A né jen jedno, skákalo jich tam v garáži i za barem víc. No aspoň byla sranda.
Garáž se nám plnila víc a víc jak dojížděli další chovanci našeho ústavu.
.......
Zde si dovolím drobnou odbočku. Jak nás Boriska začala lifrovat na pokoje, málem mně trefil amok. To, že jsem vyfasoval na pokoj letce Šímu, neustále navazujícího spojení s neexistující věží, brumlajícího cosi o zácpě u letiště a málo vysunutých klapkách, to mi bylo jedno. Ale to, že na našem pokoji bylo jen jedno a ještě k tomu malé LETIŠTĚ, to byla od Borisky rána pod pás. Jak to Šíma uviděl, tak se mu rozzářily přistávací světla a bez povolení věže se jal přistávat. A zase bez podvozku.
PROČ JÁÁÁÁ !!!!! Zamáčkl jsem slzu a šel zkontrolovat soukromou ranvej v XMku.
.......
Pro zlepšení zábavy jsem vytáhnul vysmátou flašku s balonky a začala karaoke jak sfiň.
Poté jsme rozjeli turnaj v Pexesu, pivu, guláši a dalších pochutinách.
Zábava se rozjela, balonky lítaly vzduchem a pípa nestíhala. Průběžně jsme kontrolovali klíště v karanteně a z preventivních důvodů se všichni kontroloři impregnovali a desinfikovali mandlovicí a medovinou.
Před půlnocí zasel Lihuňák semínka a zmizel. Bohužel to nebyla vysmátá zelená, ale zasadil nám tam trudomyslnost. Ta mrcha začala po půlnoci vystrkovat růžky a přemohli jsme jí jen s velkým nasazením mandlovice a medoviny. Bylo to vo chlup vyholené rajdy z E55.
Zábava jela dál, jen chovanci nám po půlnoci začali odpadávat. V nestřeženém okamžiku nám do té doby smrt předstírající klíště sluplo několik kolemjdoucích chovanců. Na záchrannou výpravu tak nezbylo dost lidí, tak jsme jí odložili na ráno. Začal jsem s vynášením odpadlíků a kolem třetí jsme zavřeli bar. Asi klubový rekord.
Noc na ranveji by vydala na celou telenovelu, bohužel s vysíláním pouze po desáté hodině. Pokud tento článek čtete po desáté hodině a je Vám více jak 18 let, klikněte na ANO pro zobrazení této sekce.
.......
ANO
.......
ráno .....
Po poškádlení hyeny jsem se vydal qvíčepu zjistit, jestli je slíbená snídaně na půl osmé redy. Jako tradičně nebyla, takže jsem se vydal zpráskat železné zásoby do svého kufru. Podělil jsem se i s ostatními hladovějícími, vyhnul se obloukem klíštěti, které za noc zmutovalo do podoby obrovského Kindervejce. Někde v okolí se potuloval hyperaktivní dřevorubec. Asi připravoval dřevo na večerní grilování.
Po chvíli kolem proběhlo stádo nasraných slonů, kteří troubili jak na lesy ..... no proč ne, dyk jsme v lese že ...
Čas pokročil, tak byla nejvyšší doba jít popohnat snídaně. Naštěstí byly už polívky fertig a dokonce i evropský příbor byl k dispozici.
Po snídani jsme pokecali s nově dorazivšími opozdilci a začali chystat kolonu na oběd.
Cesta do Hájenky proběhla v klidu, naštěstí to nebylo daleko. Jen ten jeden zmatený host, co u Hájenky zaparkoval těsně před čelem naší kolony nemohl rozdýchat, že ho v zápětí obklíčila XMácká rychlá rota. Péra z gauče slavily další Comeback.
Po obsazení restaurace a přilehlých prostor jsme se po krátké přestřelce zda "šípkovou" nebo "se zelím" vrhli do jídla. Poté následoval zrychlený přesun do Loučeně. Cestou se až na pár protáhlých krků a několik Comebaků gaučopružení lidí čekajících na vedlejší na odbočení nic zvláštního nestalo. Po obsazení parkoviště jsme se vydali do místního infostánku zakoupit odpustky pro vstup do zámeckého parku. Infostánek, sic zaplněn pohlednými prodavačkami, náš nájezd neustál. Fronta hrdě zahanbila staré časy s frontami na banány, kterých jsme se čekajíc ve frontě dožadovali. Bohužel, slečinky byly moooc mladinké, nechápaly co se děje. "Banány nemáme ..." no nic. Další Comeback von gauč byl na pořadu dne.
Po hodince, návštěvě WC a sepsání dopisů Olze jsme konečně měli všichni svůj odpustek ve formě pásky na zápěstí. Pravda, protože nebyl přiložen návod, né všichni pochopili složitou manipulaci s tímto předmětem. Holt zalepenej pásek už na ruku nenasoukáš, pokud nejsi podvyživený Somálec. No nic.
Prohlídka areálu začala. Vystoupal jsem na dřevěný ochoz a jal se sledovat zoufalé kolegy, kteří pobíhali mezi stromky v nedávno zasazené školce. Už sem čekal, že nás někdo vyhodí....
Dál jsme došli k místní čtvrti pro sociálně slabé spoluobčany. Asi je to tu bohatý kraj, protože obě bytové jednotky byly neobsazené. O kus dál se někteří z nás prošli po mýtince. Chůze však nebyla příjemná, protože se všude válelo spousta kamení. Měli by si to tu uklidit....
Přesunuli jsme se o kus dál do pěkného údolíčka, kde byla infotabulka s nějakou hrou. Pravda, nejsem nejchytřejší, ale myslím, že úkol byl jasný. Dojděte doprostřed na vydlážděnou plošinku. Ostatní chovanci na tom s intelektem asi nebyli nejlépe, protože i takto jasnou a jednoduchou instrukci nepochopili. Možná to bylo i jejich zdravotním stavem, přiznejme si, že na tom nikdo nejsme nejlépe. Všichni tam začali zmateně bloudit po okolí. Nejdřív sem myslel, že to bude úpal, ale letmou kontrolou oblohy jsem si tento důvod škrtnul .... a jasně .... to musely bejt ty houbičky v guláši, asi nebyly úplně košer. Proto se tak všici motaj. No rozhodl jsem se zachránit čest našeho ústavu v očích okolostojících pozorovatelů a jal se splnit cíl hry. Vydal jsem se přímo ke středu a splnil cíl hry. Chvíli jsem uprostřed postál a poté, sledován obdivnými pohledy okolostojících jsem se vrátil na cestu. Chvíli jsem přemýšlel, zda budu rozdávat autogramy hned na místě, ale vzhledem k nedostatku svých fotografií a chladnému počasí, které neumožnilo rozdávat autogramy na intimní části těl přítomných slečen, jsem autogramiádu odložil na později.
Po návratu na základnu jsme mlsně sledovali roztápějící se gril. Chovanci se rozprchli do skupinek a jali se buď trénovat na večerní program, nebo diskutovat na parkovišti otevřené haubny.
Večeře z grilu nám omastila jen huby, tak jsme se rozhodli, že se zmastíme kompletně. A někteří to i dokázali. Místo pexesa vylovil Lennon kytáru a začala šou. Občas jsme jí podpořili refrénama s balonky.
Kde se vzal, tu se vzal, objevil se mezi námi i Tuleň lýsavý. Tulil se ke komu mohl, zvláště pak k přítomným slečnám. Protože však tankoval stejně zdatně, jako všici ostatní, adoptovali jsme ho. Asi bude novým maskotem klubu. Po chvíli však došlo k tragédii. Po přesunu k vodě se zničeho nic objevili ufoni a zajali dva chovance do podivných průhledných koulí a paprskem je začali táhnout do své zamaskované lodi. Jednoho chovance jsme ještě stihli zachytit lanem, druhý byl však již mimo dosah a jeho život i čest byla v ohrožení. Kdoví k jakým pokusům by ho ufoni zneužili. Tu se však mezi námi objevil náš Tuleň lýsavý. Jak uviděl kamaráda v ohrožení,přestal se tulit a provedl striptýz snad rychleji než prostitutka když vidí tisícovku. Hned se vrhl do ledové vody pro kamaráda a přitáhnul jej ke břehu.
Když ufoni viděli, že tentokrát mají smůlu, zmizeli jak pára nad hrncem.
Všichni jsme šťastně vrátili do bezpečí garáže a pokračovali v zábavě.
Zejména Lennon válel s kytarou tak, že zábava nevázla a trudomyslnost tentokrát neměla šanci. Středem pozornosti byl i hrdina dne, náš Tuleň lýsavý. Radostně obíhal stoly a tulil se jak o závod.
Ještě jednou ti děkujeme za záchranu kamaráda.
Ráno proběhlo standardně, česnečka a držkovka zachraňovaly alespoń zbytky inteligence v našich unavených xichtech. Postupně jsme se začali rozjiždět k domovům.
Takže díky všem za krásný víkend a zase někdy na besídce.....
Klokan Besídka odchovanců zvláštní školy IV - Srbsko 2010 Na místo besídky jsme vyrazili s dostatečným předstihem. Zaparkovali jsme XMka venku a sami šli provést bojový průzkum a obsazení strategických míst v garáži.Čas od času se objevilo nějaké to XMko na příjezdovém blátodromu. Jen jedno z nich se plížilo zvláště opatrně, bázlivě vystrkovalo čumáček z děr a pomalinku se blížilo k bráně. Důvod pomalé jízdy jsme zjistili vzápětí. Blátodrom vedl lesem a cestou si XMko chytlo Taaaakhleee eeeeeelkeeeeeee klíště. A bylo už taky pěkně nacucaný. Z hygienických důvodů jsme XMko izolovali na kraji kempu a jali se odstraňovat klíště. Po chvíli diskuzí jestli kroutit řidičem po směru nebo doproti jsme se shodli na kroucení klíštětem na obě strany naráz. Po chvíli hekání se podařilo klíště z XMka vykroutit a odstavit jej stranou do karantény. Protože na způsobu likvidace savce jsme se nedohodli, odložili jsme to na později a vydali se zpět do lůna garáže. Garáž se začala postupně plnit mechaniky a posádkami. I letec Šíma von Olomouc dorazil. Tentokráte i s vystrčeným podvozkem. Ladně zakroužil na parkovišti a přistál mezi stromky. Vozítko nechal na parkovišti a sám zaroloval do hangáru v garáži. Hned jak se usadil, kde se vzal, ťu se všal, stál vedle něj Číňan jak vyšitej. Jak ho diagnostika viděl, leknutím se mu protáhly panenky tak, že vypadal jak sám Velký MAO. Jak viděl Číňánek spřízněné oko, hned cpal Diagnostikovi polévku... Polívšíškaaa, paňe, dobbrá, moč moč. Diagnostik koukal jak péro z gauče ... ale žrádlo přemohlo obavy ... přecejen cesta byla dlouhá... dvakrát se olízl a .... začal hledat nádobíčko. Číňánek se nenechal zaskočit a hned vytasil z rukávu ...hůlky. V ten okamžik se diagnostikovi protáhly panenky zpět do evropských parametrů a péro z gauče slavilo comeback. A né jen jedno, skákalo jich tam v garáži i za barem víc. No aspoň byla sranda. Garáž se nám plnila víc a víc jak dojížděli další chovanci našeho ústavu. ....... Zde si dovolím drobnou odbočku. Jak nás Boriska začala lifrovat na pokoje, málem mně trefil amok. To, že jsem vyfasoval na pokoj letce Šímu, neustále navazujícího spojení s neexistující věží, brumlajícího cosi o zácpě u letiště a málo vysunutých klapkách, to mi bylo jedno. Ale to, že na našem pokoji bylo jen jedno a ještě k tomu malé LETIŠTĚ, to byla od Borisky rána pod pás. Jak to Šíma uviděl, tak se mu rozzářily přistávací světla a bez povolení věže se jal přistávat. A zase bez podvozku. PROČ JÁÁÁÁ !!!!! Zamáčkl jsem slzu a šel zkontrolovat soukromou ranvej v XMku. ....... Pro zlepšení zábavy jsem vytáhnul vysmátou flašku s balonky a začala karaoke jak sfiň. Poté jsme rozjeli turnaj v Pexesu, pivu, guláši a dalších pochutinách. Zábava se rozjela, balonky lítaly vzduchem a pípa nestíhala. Průběžně jsme kontrolovali klíště v karanteně a z preventivních důvodů se všichni kontroloři impregnovali a desinfikovali mandlovicí a medovinou. Před půlnocí zasel Lihuňák semínka a zmizel. Bohužel to nebyla vysmátá zelená, ale zasadil nám tam trudomyslnost. Ta mrcha začala po půlnoci vystrkovat růžky a přemohli jsme jí jen s velkým nasazením mandlovice a medoviny. Bylo to vo chlup vyholené rajdy z E55. Zábava jela dál, jen chovanci nám po půlnoci začali odpadávat. V nestřeženém okamžiku nám do té doby smrt předstírající klíště sluplo několik kolemjdoucích chovanců. Na záchrannou výpravu tak nezbylo dost lidí, tak jsme jí odložili na ráno. Začal jsem s vynášením odpadlíků a kolem třetí jsme zavřeli bar. Asi klubový rekord. Noc na ranveji by vydala na celou telenovelu, bohužel s vysíláním pouze po desáté hodině. Pokud tento článek čtete po desáté hodině a je Vám více jak 18 let, klikněte na ANO pro zobrazení této sekce. ....... ANO ....... ráno ..... Po poškádlení hyeny jsem se vydal qvíčepu zjistit, jestli je slíbená snídaně na půl osmé redy. Jako tradičně nebyla, takže jsem se vydal zpráskat železné zásoby do svého kufru. Podělil jsem se i s ostatními hladovějícími, vyhnul se obloukem klíštěti, které za noc zmutovalo do podoby obrovského Kindervejce. Někde v okolí se potuloval hyperaktivní dřevorubec. Asi připravoval dřevo na večerní grilování. Po chvíli kolem proběhlo stádo nasraných slonů, kteří troubili jak na lesy ..... no proč ne, dyk jsme v lese že ... :-) Čas pokročil, tak byla nejvyšší doba jít popohnat snídaně. Naštěstí byly už polívky fertig a dokonce i evropský příbor byl k dispozici. Po snídani jsme pokecali s nově dorazivšími opozdilci a začali chystat kolonu na oběd. Cesta do Hájenky proběhla v klidu, naštěstí to nebylo daleko. Jen ten jeden zmatený host, co u Hájenky zaparkoval těsně před čelem naší kolony nemohl rozdýchat, že ho v zápětí obklíčila XMácká rychlá rota. Péra z gauče slavily další Comeback. Po obsazení restaurace a přilehlých prostor jsme se po krátké přestřelce zda "šípkovou" nebo "se zelím" vrhli do jídla. Poté následoval zrychlený přesun do Loučeně. Cestou se až na pár protáhlých krků a několik Comebaků gaučopružení lidí čekajících na vedlejší na odbočení nic zvláštního nestalo. Po obsazení parkoviště jsme se vydali do místního infostánku zakoupit odpustky pro vstup do zámeckého parku. Infostánek, sic zaplněn pohlednými prodavačkami, náš nájezd neustál. Fronta hrdě zahanbila staré časy s frontami na banány, kterých jsme se čekajíc ve frontě dožadovali. Bohužel, slečinky byly moooc mladinké, nechápaly co se děje. "Banány nemáme ..." no nic. Další Comeback von gauč byl na pořadu dne. Po hodince, návštěvě WC a sepsání dopisů Olze jsme konečně měli všichni svůj odpustek ve formě pásky na zápěstí. Pravda, protože nebyl přiložen návod, né všichni pochopili složitou manipulaci s tímto předmětem. Holt zalepenej pásek už na ruku nenasoukáš, pokud nejsi podvyživený Somálec. No nic. Prohlídka areálu začala. Vystoupal jsem na dřevěný ochoz a jal se sledovat zoufalé kolegy, kteří pobíhali mezi stromky v nedávno zasazené školce. Už sem čekal, že nás někdo vyhodí.... Dál jsme došli k místní čtvrti pro sociálně slabé spoluobčany. Asi je to tu bohatý kraj, protože obě bytové jednotky byly neobsazené. O kus dál se někteří z nás prošli po mýtince. Chůze však nebyla příjemná, protože se všude válelo spousta kamení. Měli by si to tu uklidit.... Přesunuli jsme se o kus dál do pěkného údolíčka, kde byla infotabulka s nějakou hrou. Pravda, nejsem nejchytřejší, ale myslím, že úkol byl jasný. Dojděte doprostřed na vydlážděnou plošinku. Ostatní chovanci na tom s intelektem asi nebyli nejlépe, protože i takto jasnou a jednoduchou instrukci nepochopili. Možná to bylo i jejich zdravotním stavem, přiznejme si, že na tom nikdo nejsme nejlépe. Všichni tam začali zmateně bloudit po okolí. Nejdřív sem myslel, že to bude úpal, ale letmou kontrolou oblohy jsem si tento důvod škrtnul .... a jasně .... to musely bejt ty houbičky v guláši, asi nebyly úplně košer. Proto se tak všici motaj. No rozhodl jsem se zachránit čest našeho ústavu v očích okolostojících pozorovatelů a jal se splnit cíl hry. Vydal jsem se přímo ke středu a splnil cíl hry. Chvíli jsem uprostřed postál a poté, sledován obdivnými pohledy okolostojících jsem se vrátil na cestu. Chvíli jsem přemýšlel, zda budu rozdávat autogramy hned na místě, ale vzhledem k nedostatku svých fotografií a chladnému počasí, které neumožnilo rozdávat autogramy na intimní části těl přítomných slečen, jsem autogramiádu odložil na později. Po návratu na základnu jsme mlsně sledovali roztápějící se gril. Chovanci se rozprchli do skupinek a jali se buď trénovat na večerní program, nebo diskutovat na parkovišti otevřené haubny. Večeře z grilu nám omastila jen huby, tak jsme se rozhodli, že se zmastíme kompletně. A někteří to i dokázali. Místo pexesa vylovil Lennon kytáru a začala šou. Občas jsme jí podpořili refrénama s balonky. Kde se vzal, tu se vzal, objevil se mezi námi i Tuleň lýsavý. Tulil se ke komu mohl, zvláště pak k přítomným slečnám. Protože však tankoval stejně zdatně, jako všici ostatní, adoptovali jsme ho. Asi bude novým maskotem klubu. Po chvíli však došlo k tragédii. Po přesunu k vodě se zničeho nic objevili ufoni a zajali dva chovance do podivných průhledných koulí a paprskem je začali táhnout do své zamaskované lodi. Jednoho chovance jsme ještě stihli zachytit lanem, druhý byl však již mimo dosah a jeho život i čest byla v ohrožení. Kdoví k jakým pokusům by ho ufoni zneužili. Tu se však mezi námi objevil náš Tuleň lýsavý. Jak uviděl kamaráda v ohrožení,přestal se tulit a provedl striptýz snad rychleji než prostitutka když vidí tisícovku. Hned se vrhl do ledové vody pro kamaráda a přitáhnul jej ke břehu. Když ufoni viděli, že tentokrát mají smůlu, zmizeli jak pára nad hrncem. Všichni jsme šťastně vrátili do bezpečí garáže a pokračovali v zábavě. Zejména Lennon válel s kytarou tak, že zábava nevázla a trudomyslnost tentokrát neměla šanci. Středem pozornosti byl i hrdina dne, náš Tuleň lýsavý. Radostně obíhal stoly a tulil se jak o závod. Ještě jednou ti děkujeme za záchranu kamaráda. Ráno proběhlo standardně, česnečka a držkovka zachraňovaly alespoń zbytky inteligence v našich unavených xichtech. Postupně jsme se začali rozjiždět k domovům. Takže díky všem za krásný víkend a zase někdy na besídce.....
