Je pátek a minikolona vyráží na zteč Chateu Muhu. Lihuňáci, Klokan, Vojta (ZXko) a Zelníček (ten, který přežil výuku Lihuňáka při boji o pupíry na auto).
Hned po příjezdu na Muhu zříme parkující výplod Schade Hrůza Werke, parkující před Chateau. Za českými SPZ se (jak zjistila rozvědka) skrývali dva tajní agenti "zo Slovenska". No nic, poradili jsme si s Lihuňákovejma sestřičkama, tak si poradíme i s agentama z Blavy.
Hned po obklíčení agentského vozidla se vydáváme na zteč Chateu. Agenti však nespali... jak přícházim k baru naučenou cestou, zřím či bdím, na dveřích baru září evidentně nová cedule "kouření zakázáno". Hned mi je i jako nekuřákovi / inhalátorovi jasný, že tohle dobře nedopadne. Ta cedule i s dveřma to má spočítaný. Mé podezření se změnilo v jistotu když se za mnou ozvalo "co je kurva tohle ??".
To však nebylo všechno....
Příchodem do baru Alenčin sen pokračuje. Ve dveřích se míjím se skupinou želv mířících opačným směrem ... hmmm ... zoo tu posledně nebývalo. Když však projdu dovnitř, hned je mi jasné, odkud se beou....
Myslel jsem, že loňské sestřičky a jejich třicetiletou praxi už Lihuňák nemá čím trumfnout... to byla chyba. Chvíli přemýšlím, zda se vrátit do práce pro trochu kyslíku, aby nám ten pán za barem vydržel aspoň do večeře.
No nic, usedáme do křesel a začínáme diskutovat jakým krutým a vynalézavým způsobem zprovodíme ceduli či celé dveře ze světa. Během čtvrthodinky diskuze se stále nic neděje a sušíme saharu. Obsluha se asi rozdýchává a prokysličuje na tu cestu od baru k našim stolům. Když už to začneme komentovat dost na hlas, přivalí se baroldman se šesti kousky ke stolu. Udal překvapeně sice jen 4, ale zas jsme získali stoprocentní jistotu, co tam dělaly ty želvy. Bylo to loupežné přepadení, což mi nedošlo, když sem je pouštěl dveřma ven. No nic, snad mi to nepřišijou jako spoluúčast....
Ponurou náladu rozjasnil až příjezd agitátorů ze Zelené Hory. Terazky sice nedorazil, ale i tak byla posádka agitátorského vozu ve velmi silné sestavě. Za zvuků budovatelských písní a ruských častušek nastoupila osádka u vozu v pionýrském a po přehlíce se vrhla na přítomné živly, aby je převychovala. Práci měli o to těžší, že se živly válely smíchy po zemi.
Jak šel čas, doráželi další chovanci i odchovanci naší zvláštní školy. Dokonce jsme obdrželi i posily z ústavu v Zámrsku, odkud k nám přestoupilo několik nových tváří. Vítejte .....
Po drobné diskuzi majitel přistoupil na naše argumenty a kouření povolil. Proti natažené pěsti Lihuňáka, velikosti vepřové šunky, se blbě argumentuje ..... To, že byl zákaz flígna potvrdilo i to, že baroldman (ihned trefně přejmenovaný na SPEEDYho), vytáh popelníky zpod baru. Proradná to intrika Slovenských agentů tak byla zmařena a večer mohl začít.
Sice ještě majitel vyběhnuvší z Chateu chvíli venku prudil kvůli ohřívání večeře, ale protože ho všichni úspěsně ignorovali, zapadl zpět do kuchyně a byl klid.
Večer pak pokračoval rozdílením cen, diplomů a medailí. V jedenáct večer začala ta slíbená speciální soutěž "ochmatej si své XMko". Se zavázanýma očima museli soutěžící po hmatu poznávat věci z XMka. Pravda, svině Klokan si definici "věci z XMka" vzal po svém a propašoval mezi předměty i několik "podivných součástek".
Opravdu, vidět zmatené xichty soutěžících ochmatávajících dámskou vložku stálo za to.
Dále jsme vylosovali i výherce kvízu z webových stránek, kterým se stal nepřítomný Lenon. Večer pokračoval vesele dál. Nevím, co se dělo, když sem uklízel propriety ze soutěže, ale když jsem se vracel, potkal jsem Honzu, jak jde podle zdi, podivně našlapuje (asi hledal miny) a ochmatává zeď (hledal na ní asi nějaký tajný vypínač schovaný Slovenskými agenty). No nic, asi nějaká nová soutěž....
Po chvíli přepadl všechny znovu soutěžní duch a vyrazili jsme před Chateu. Zde Pučmelda vytáhl takové podivné konstrukce vypadající jak nějaké SM pomůcky. A fono fakt, takový sadistický útok na bránice sem dlouho nezažil. Vidět hejno ožralých kobylek skákajících a hlavně padajících mezi auty ve tmě bylo moc i na mně. Vrcholem bylo, když to nasadili i ožratému Lihuňákovi, který sotva seděl rovně. Skupina chovanců se ho snažila postavit na tyto hopsaškrpály, ale marně. Tyrš by zaplakal, protože pozice, co Lihuňák zaujímal přes veškerou snahu ostatních, byla něco mezi skokanem na lyžích těsně před odrazem a pozicí při couvání na turecký záchod...
Po této sportovní vložce jsme se přesunuli zpět qvíčepu.
Dál se pilo, panáčkovalo, tancovalo a zpívalo. Speedy překvapil a vydržel až do rána. Bravo.
Chvíli jsem ještě obcházel okolo a hledal poloosy. Žádnou jsem nenašel, klobásy taky nikde. A protože zásoby z kufru padly za oběť již odpoledne, tak sem šel radši zaspat hlad... Holt příště budu muset na inventoráři kufru ještě zapracovat.....
Ráno se přeživší vypotáceli před chateu a vzpamatovávali se z večera. Seržant si vybral pro svůj mikrospánek to nejhorší místo co mohl. Gauč dole v chodbě, nad kterým je pohybovým čidlem rozsvěcovaná lampa je dosti podivné místo. Každý, kdo prošel mu tak zapnul na chvíli Fučíka. Na Seržu to ale byla příliš malá Wattáž, vesele štípal dřevo dál.... Jen sem nepochopil ty žabky před jeho gaučem .....
Kolem desáté jsme se vydali na Bobkovku. Tentokrát zákeřně před obědem, aby jsme neznehodnocovali kalorie a hlavně okolí bobkovky. Štafetu v lesnictví převzal Lihuňák, který i přes slušnou nouzi o místa k sezení na zahrádce u bobkovky zabral celou lavici pro sebe a hodil gaučink.
Poté jsme se přesunuli k Drakovi na oběd. Díky skvělé agitaci posádky ze Zelené Hory se stal nejoblíbenějším "sovětský boršč". Po zkonzumování těch nechutně obrovských porcí jsme se s tupými výrazy v obličejích vyhrnuli ven k vozům. Ty se naštěstí s váhovým přírůstkem vypořádaly hravě a odvezly nás na rozhlednu. Zde nám poklidné rozhlížení a trávení narušoval jen uřvaný papoušek, kterého se děti snažily marně naučit "hovno" a "prdel".
Poté následoval přesun části kolony na Muhu na hokej a druhé části na druhou rozhlednu. Naštěstí, díky chrabrému výkonu našich hokejistů, nedošlo na slíbenou odplatu vozu Slovenských agentů a špalky i kola zůstaly na původních pozicích. Odpoledne pak pokračovalo soutěži v natahování gumy a v hodu hydrokoulí do vrchu.
Večer probíhal tradičně, jen ochmatávací soutěž nahradila Porta a panáčkovaná. Opět sem nikde nenašel žádné poživatelné součástky nápravy. Asi tu obcházel ten němec, co tak rád schovává poživatiny. Takže jsem šel opět zaspat hlad. Ach jo...
Ráno jsem odvezl majitele do pekárny pro pečivo. Jeho schromlá kobyla Seat se rozhodla zemřít vleže.Jinak by byla snídaně asi s včerejším chlebem.... Na jeho žádost se výkvět našich mehániků vrhl na jeho schromlý Wagen. Obstoupili jsme jí, Felix jí vstrčil teploměr -- pííííííp --- a Autodiagnostik jí z druhé strany řekl áááá a otevřel kapotu. Ostatní jí obstoupili aby se necukala a držela... zejména Felixovi. Po chvilce se konzilium rozhodlo konstatovat smrt a doporučilo majiteli si zavolat na patologii do Seatu, aby si pro mrtvolku přijeli.
Poté se smuteční průvod vydal zpět k Muhu, kde jsme si dali smuteční rundu a pomalu vyrazili k domovům.....
Při mezipřistání u Lihuňáků jsem přidělil poslední cenu Járovi a vyrazili jsme k domovům ....
