Sraz na zámečku v Loděnici 23.9 – 25.9 2005, aneb jak jsem to viděl já.
Ahoj všichni.
Tak jsme se opět po půlroce všichni sešli.
A jak to tedy celé probíhalo?
Jako první jsem ve 12.30 hod. na zámeček dorazil já s jedním selátkorožničem Petrem ( ano to je ten odvážný feferonkář ). Měli jsme akorát tak čas na připevnění krásné [url=http://sweb.cz/plechr2/Sn%C3%ADmek%20002.jpg]cedule[/url], kterou na poslední chvíli vyrobili moje děti. Dále ještě přivézt ohniště na selátko, samozřejmě to vše prokládat občasným točeným a pak už jen vyhlížet první účastníky srazu.
Jako první dorazil trochu nemocný Klokan a chvíli po něm Pavouk. Ten překvapil svým příjezdem. Když jsem viděl dodávku s plaťákem, na kterém sedělo jeho krásné XM, nevěděl jsem , co si mám myslet. Ovšem poté, co sjel na pevnou zem a vysvětlil nám, že dodávka je služební a tudíž šetří naftu, šli jsme s Klokanem málem k zemi. Pak začali přijíždět další a další účastníci, následovaly čtyři XM od Hradce a večer s úsměvem dorazila kolona pražáků a všech, co se k ní přidali.
Po ubytovacích formalitách, kdy jsem se svojí žlutou obchodní taškou rozesmíval většinu účastníků, jsem se žíznivý vrhl na onu bečku zdarma. Ejhle, přišel jsem pozdě. Už dávno byla na řadě druhá, neplacená.
Po večeři si majitel zámečku nebyl zcela jistý, jestli se ty připravené klobásy sní a navrhl, že už je udit nebude, protože všichni právě jedli a tudíž nikdo nemá hlad. Byl ovšem silně vyveden z omylu skandováním některých nenasytů, že mají stále hlad a že sní všechno. A opravdu, nevěřil svým očím, stejně jako já, průměrný strávník. Všech čtyřicet vyuzených klobásek spadlo do věčně hladových krků jako malý desert. Dlouhá cesta nejspíš všechny vysílila a potřebnou energii hltali kde se dalo. Někteří už předtím ujídali z domácích utopenců, které na sraz vyloženě dovlekli vysílení Lihuňáčci. Jejich vysílení bylo tak velké, že jim dokonce jedna sklenice utopenců na vlakovém nádraží vyklouzla z rukou a oni mohli jen bezmocně přihlížet, jak jejich výtvor mizí v nenávratnu. Mezi hladovci se dokonce našel i takový odvážlivec, co si s hrdinným výrazem ve tváři dal i krásně červenou feferonku z utopenců. Po chvíli se sice hrdinný výraz změnil v nenapodobitelný škleb, kdy onen dotyčný ležel na baru a silně vzlykal. Na můj udivený dotaz, co že se mu stalo, jen vykoktal fe-fe-ron-ka, a slzel dál. Jo, ty kulaté červené, to je panečku síla. :lol:
Po tomto nepatrném občerstvení všichni přešli na ono příjemné seznamování, které pro některé z nás končilo až za světla. Majitel opravdu dodržel slovo a obsluha s námi vydržela až do příjemné sedmé ranní hodiny. Poté se ovšem pár posledních debatujících odebralo na své pokoje a v křeslech zůstali jen samí [url=http://sweb.cz/plechr3/Sn%C3%ADmek%20003.jpg]spokojení citroenáři[/url] :-D . Ani mě již nezbylo sil na dalekou cestu do svých komnat ( asi 1 km ), šel jsem tudíž s chutí a s pivním mokem vyhlížet východ slunce. Jaké bylo moje překvapení, když jsem východ slunce propásl, ( sedíce kolem deváté hodiny ranní uprostřed venkovního tanečního parketu ), ale zato jsem se stal oblíbeným terčem fotografů.
Dopoledne po snídani probíhalo vcelku stejně, jako na minulých srazech. Diskuse kolem aut nebrali konce, novinkou byl prodej dotované LHM, kterou zajistil autoservis [url=http://www.globalnet.cz/ricar/]Ricar[/url]. Každý také dostal mycí prostředky, jakožto sponzorský dar od Speedyho. Následoval oběd a po něm spanilá jízda na [url=http://sweb.cz/plechr4/Sn%C3%ADmek.jpg]krnovské náměstí[/url]. Myslím, že se podařila, po cestě i na náměstí jsme byli očekáváni zvědavými příznivci vozů citroen. ( poté co jsem ukázal článek majiteli Ricaru mě totálně dosta, když si přečetl nadpis " Krnovské náměstí zaplavili citroeny a k tomu s vážnou tváří dodal - elháemkou. Málem jsem se smíchy vyvrátil :-D . )
Překvapil FROST, který se nekompromisně vloudil do jednoho z nejvýše položených bytů za účelem pořízení krásné [url=http://sweb.cz/plechr3/P9245011.jpg]fotky[/url].
Po návratu na zámeček byla moje dcera Terezka pověřena společně se Speedym rozdáním samolepek s označením klubu, protože já jsem potřeboval nabrat síly na další noční život. Síly jsem stejně nenabral, protože všudypřítomné slunce nebralo ohled a pražilo do auta jak o život, tudíž jsem se v autě z toho vedra málem udusil. Zanechal jsem tudíž nesmyslného odpočinku a šel radši ven, na jeden pěnivý půllitřík. Kolem selátka, které se otáčelo nad ohýnkem už od oběda se mezitím tvořily hloučky zvědavců s již připravenými talíři v ruce. Největší hladovec srazu, Kendy si na to čekání vzal židli, aby ho snad nerozbolely nohy, a neustále kontroloval kvalitu pečeně. Následná ochutnávka probíhala vcelku dobře, nikdo se o kus žvance nerval , všichni trpělivě čekali na opékače Zbyňka, který už celý popálený trpělivě rožnil. Myslel jsem si, že tak malé ( 25 kg ) selátko nenasytí ani hladového Kendyho, ale postupem času se ukázalo, že každý nějaký ten kousek masa dostal. Dokonce, když jsem si přišel pro nášup, bylo mi místními vytrvalci sděleno, že „ předtím se řezalo, teď se už jen trhá“
O půl deváté večer začala volná zábava doprovázená místní kapelou. Po doladění zvuku a několika úvodních písních si někteří skočili i nějaký ten tanec, jiní seděli u baru a pár účastníků si v klidu užívalo večerní pohody v křeslech v předsálí, kde se mimochodem během dne promítali fotky pořízené na předchozích srazech. Projektor zajistil Dino, čímž také přispěl k lepšímu. Za to mu patří dík. Nikomu nechyběla dobrá nálada a po předchozím opatření majitele v podobě mohutné zásoby jídla si nikdo neměl důvod stěžovat ani v tomto směru.
V první hudební pauze jsme na počest založení XM klubu odpálili malý [url=http://sweb.cz/plechr3/P9245022.jpg]ohňostroj[/url].
Poté se už „jen“ sedělo, kecalo, jedlo, pilo, tancovalo, znáte to - víno, ženy, zpěv.
Ranní probouzení bylo náročné, ale někteří si mohli dát nějaké to spravovací s pěnou a těm bylo hned veseleji. Já, jak už je mým zvykem jsem si po tomto spravovacím dal další a další, proložil jsem to nějakým tím fernetem a nakonec výbornou padesátiprocentní domácí zubrovkou.
Odjížděl jsem jako poslední kolem čtvrté hodiny odpolední se selátkorožničem Zbyňkem, kterému tímto děkuji za bezproblémové zajištění selátka včetně zajištění dřeva, rožně a veškeré práce kolem této pochoutky.
Na závěr bych chtěl poděkovat všem účastníkům, za to, že se dostavili v tak hojném počtu, dále za slušné chování, a tudíž za celkový klidný průběh srazu. Nic se nerozbilo, žádná škoda majiteli nevznikla, naopak jsem přesvědčen o tom, že na nás bude ještě nějakou chvíli v dobrém vzpomínat.
P.S 1. Jen bych chtěl doplnit, že na tomto srazu vznikl nový trend, a to prodej vozů XM přímo na místě. A naši Lihuňáčci už si vozí svoje „sedací svaly“ ve své nové V6ce. Tak ať Vám to jezdí.
A toto přání platí pro nás všechny citroenáře.
Mějte se fajn a příště v Jizerských Horách na shledanou.
Plechr.
P.S. 2 Více fotek najdete v nově vytvořeném fotoalbu zde na stránkách, pokud si je tam ovšem dáte :-D .
