V souvislosti se skutečností, že pan Paroubek dostal od britského premiéra patrový autobus, se kterým hodlá jezdit v rámci předvolební kampaně po ČR , by bylo zajímavé zjistit, na základě jaké legislativy bude vozidlo puštěno do běžného silničního provozu. V oficiálním schválení technické způsobilosti mu totiž brání skutečnost, že má volant na pravé straně a je všeobecně známo, že registrace takových vozidel je v ČR podle platných předpisů vyloučena. Na tento způsob předvolební kampaně by mohl své říci pan Zdeněk Bambas, člověk s pověstí inkvizitora v procesech schvalování technické způsobilosti neobvyklých či exotických automobilů, jakým patrový autobus bezesporu je.
V ČR platí, že vozidla která nemají evropskou homologaci do provozu jednoduše nesmí, obvykle jsou to vozidla starší 8let. Vozidla, která evropskou homologaci nemají, lze provozovat jen jako historické vozidlo a mohou mu být přiděleny pouze registrační značka historického vozidla, ovšem za předpokladu splnění mnoha zvláštních podmínek a pravidel. Základním z nich je to, že vozidlo musí být starší 20ti let. V současné době však v oblasti možnosti přidělování registračních značek historických vozidel v současné době vládne poměrně velký chaos a nikdo netuší, zda je jeho značka, která mu již jednou byla přidělena, vůbec platná.
K napsání této úvahy mě přiměla skutečnost, že český právní řád zcela ignoruje pravidla platná v EU. Současná česká legislativa své občany ve volbě jejich vlastního dopravního prostředky tvrdě a zcela evidentně diskriminuje. Každý člověk by měl mít právo provozovat automobil, který mu vyhovuje. Rozumějme: automobil, který je zcela legálně možné provozovat ve kterékoliv jiné vyspělé zemi, natož pak automobil, který lze jinak běžně provozovat v zemích EU.
Proti možnosti provozovat jakékoliv vozidlo, pokud je v dobrém technickém stavu, bojuje v ČR především Sdružení dovozců automobilů (SDA) http://www.sda-cia.cz/about.php?ver=⟨=cz. Již jeho samotné poslání již samo o sobě nese výrazné prvky kartelové dohody jeho členů!!! Jak je to možné?
I laik, který začne tuto problematiku sledovat, brzy pochopí, že SDA má evidentně velmi těsné kontakty na nejvyšších politických postech. Prostřednictvím vlády a poslanecké sněmovny pak SDA, které vyvíjí dlouhodobý tlak, často s využitím nečistých praktik s korupčními rysy (např. bezplatné poskytování vozidel za nejrůznějšími účely), může neohroženě prosazovat své zájmy při schvalování zákonů stanovujících podmínky pro provoz vozidel na pozemních komunikacích. Často to vypadá tak, že jediným zájmem a dlouhodobým cílem je dosáhnout stavu, kdy provozování jiného vozidla, než z prodejní sítě některého z členů SDA, je trestným činem (a tedy pochopitelně i provozování jakýchkoliv double-deckerů). To vše samozřejmě ve jménu ochrany občanů před tzv. “nebezpečnými a ekologicky zcela nevyhovujícími vraky”.
SDA však patrně používá i mnohem společensky nebezpečnějších praktik. Vezměte si jen záhadné sdružení SOVA http://www.sdruzeni-sova.cz/ Kde pan Mikšovský bere prostředky na tak rozsáhlou a aktivní činnost, kterou, (zajímavé je, že v naprostém souladu se zájmy SDA) vyvíjí, když uvádí, že „oni“ jsou přes den normálně pracujícími občany? Zarážející je i skutečnost, jak je toto podivuhodné sdružení normálně pracujících občanů, bráno tak vážně všemi sdělovacími prostředky? Kdo jsou jeho zakladatelé a kdo tvoří jeho členskou základnu? Stačí však pokusit se stát jeho členem a dostanete se do říše nevysvětlitelných záhad a unikátního druhu prosperity! Připomínám, pokusit se stát řádným členem této organizace, ne pouhým udavačem, k čemuž Vás tato bohulibá organizace tak horlivě vyzývá a jde jí přitom přeci jen o dobro občanů, slušnost a jasná pravidla…
Tisíce majitelů 30letých Škodovek však svými vozidly nejezdí dobrovolně a jistě by rádi jezdili i v 15tiletých zahraničních ojetinách, které jsou pro ně cenově dostupné, jsou technicky proti archaické socialistické konstrukční škole Škodovek mnohem vyspělejší a které vůbec nemusí být v špatném technickém stavu. Často jsou v drtivé většině v mnohem lepším stavu, než zmiňované přežívající Škodovky. Díky úspěšné “politice” SDA je však záměrně udržován naprosto paradoxní stav, kdy proti sobě stojí občané, politici a členové SDA.
Občané chtějí jezdit, nemají však dostatek prostředků na nákup levnějšího ojetého automobilu. Ten je jim SDA a politiky odpírán.
Politici však nesmí být zas tak radikální, jelikož by přišli o voliče, kteří je nebudou volit, pokud nebudou moct jezdit.
Politici si to však nechtějí rozházet ani s SDA, protože by za
1: přišly o “jisté výhody”
2: by jim hrozilo, že SDA na ně vytáhne hrozbu propouštění z výrobních závodů a sítě poboček, čímž by přibylo nespokojených voličů (nebo spíše nevoličů politiků, kteří ono propouštění způsobili).
Tato hrozba má na politiky velký účinek, protože hlavním tahounem zahraničního obchodu ekonomiky je Škoda Mladá Boleslav, která sice není dovozce, zato je však v jejím zájmu prodávat nová vozidla a, pokud možno, přísun levnějších ojetých vozidel zcela zablokovat.
Jak to tedy všechno skloubit?
Elegantním a již zcela paradoxním řešením a to sice zpřísněním práce Stanic technické kontroly! Vždyť kdo jiný by měl střežit technický stav vozidel?
Ale pozor!!!
Při bližším pohledu je to však jen pouhá mystifikace, kdy přeci o technický stav všech vozidel zas tak úplně nejde. Některá nařízení mají práci STK zpřísnit, ale jen v oblasti, která umožní zamezit obrovské touze méně majetných občanů po důstojnějším a bezpečnějším způsobu přepravy. Ti se často již ze zoufalství (a také tradiční české vynalézavosti) snaží uvést svoje vysněná auta do provozu v rozporu s platnými zákony a tak občas vyjdou najevo případy tzv. „omlazování vozidel“, obchodů s platnými doklady od vozidel, která fyzicky neexistují a za tím účelem nutného pozměňování identifikačních znaků.
K takovým praktikám se samozřejmě neuchylují všichni občané, kteří touží po vyspělejším a přitom dostupném voze, ale především obchodníci, kteří se snaží jen vyhovět poptávce po levných, dostupných a slušných autech. Že je za takové situace velmi blízko k trestné činnosti, není třeba zmiňovat. Praktiky, jak legalizovat slušný ojetý a levný vůz jsou totiž podobné a často úplně stejné shodné se způsobem, jak legalizovat ukradené vozidlo.
Tato skutečnost je tím pravým esem ve hře SDA, SOVA i politických loutek proti občanům, kteří nedělají nic jiného, než že se chovají tržně. Proto každý, kdo se snaží pomoci si k automobilu jiným způsobem, než jeho zakoupením u značkového prodejce, se stává podezřelým z páchání trestné činnosti. Z roztrpčením musím konstatovat, že taková situace až příliš připomíná časy, které trvaly 40 neutěšených let, kdy jsme si permanentního podezírání užili příliš mnoho, než abychom na ně zapomněli…
Ale zpět tématu. Na STK se montují složité a drahé kamerové monitorovací systémy, které na jednu stranu budou hlídat a pomáhat odstraňovat nelegální a nežádoucí jevy oblasti registrace ojetých vozidel, na druhou stranu však budou i nadále zaznamenávat neútěšný stav českého specifika, kdy STK i nadále budou úspěšně absolvovat rozpadající se vraky Škodovek a Žigulíků, jejichž majitelé nemají možnost důstojným způsobem získat vůz alespoň o třídu lepší. Kdo by chudáka dědu šikanoval kvůli zkorodované karoserii, když už stejně dlouho jezdit nebude… Ten je na tom přitom finančně ještě dobře, proti takovému mladému páru mladých lidí dělnické profese bydlících na vesnici, kteří touží po potomkovi, ale riziko, že s ním nebudou moct dojet včas k lékaři, protože si prostě ani levné, spolehlivé a bezpečné auto nebudou moci dovolit, je odsuzuje do pozice „rádi bychom jednou, možná, až se zmůžeme…“
Zde je také odpověď na to, proč ojeté Škodovky tak „drží cenu“. Není to vůbec tím, že jsou oblíbené a spolehlivé, jak s oblibou tvrdívá tiskový mluvčí Škody Mladá Boleslav. Je to jenom tím, že to je v segmentu vozidel do 10 tis. Kč. například pro důchodce jediná volba, jak se dostat jednou za měsíc k lékaři, když autobusových i vlakových spojů ubývá… Relativně mnohem lepších, spolehlivějších a bezpečnějších ojetých vozidel, která by STK i měření emisí bez problému absolvovala, by v uvedené cenové relaci bylo dost a dost. Nebýt mocných - SDA a ještě mocnějších – politiků (a nebo je to naopak?), pro které je jejich prospěch vždy prioritou č.1…
Stejná odpověď je i na otázku, proč se nejoblíbenějšími vozy v ČR v drtivé většině stávají malé a úsporné vozy. Ona ta auta ve skutečnosti nejsou oblíbená, jsou však jen pro občany díky své ceně jako jediná dostupná.
Další zajímavostí je skutečnost., že nikdo dosud nedokázal uspokojivě vysvětlit, jak je možné, že v ČR nelze provozovat jedno ze dvou naprosto shodných vozidel, z nichž to, které je prezentováno jako vyzkoušený ojetý vůz se zárukou původu, bylo zakoupeno v dealerské síti oficiálního dovozce(samozřejmě člena Svazu dovozců automobilů) v ČR a druhé, díky němuž se podle oficiálních stanovisek odpovědných míst ČR stává vrakovištěm Evropy, bylo zakoupeno stejného oficiálního značkového prodejce, ale v některém z ostratních států EU.
Pokud je mi známo, tak tento dotaz vznesla i evropská komise, a o oficiální odpovědi jsem již zmínku nikde nezaznamenal.
Kromě výše uvedených skutečností je mnoho dalších témat, která by si zasloužila podobný podrobný rozbor s cílem nalézt v nich záměr, logiku a účel, potažmo pak jejich skutečný účinek a dopady.
Jsou to například:
-v Evropě ojedinělé, byrokratické a naprosto unikátně nelogické evidenční kontroly,
-povinné ručení,
-SPZ v depozitu,
-doklady k vozidlu v případě jeho nákupu & doklady, které je řidič povinen mít u sebe při jízdě s vozidlem
Takových bodů existuje mnoho. Právem si tak běžný občan klade otázku jak to,že české zákony jakoby měly za úkol něco uzákoňovat, ale ne zas moc, aby se to v některých případech „dalo vždycky nějak udělat“?
Tento text je zcela volně šiřitelný, kopírovatelný a beze změn publikovatelný v celém rozsahu
